Německý nejvyšší soud zamítl žalobu ekologických aktivistů požadujících, aby BMW a Mercedes-Benz přestaly prodávat benzinové a naftové vozy do roku 2030. Rozhodnutí posiluje právní postavení automobilek a zároveň dává jasně najevo, že klimatické závazky jsou výsadou vlád, nikoli soudů.
Žaloba Aktivist Group zamítnuta
Environmental Action Germany (DUH) tvrdila, že tyto dvě automobilky překročily svůj vypočítaný „uhlíkový rozpočet“ podle německého zákona o ochraně klimatu, který vyžaduje 65% snížení emisí skleníkových plynů do roku 2030. Skupina nezávisle určila uhlíkový rozpočet každé společnosti s argumentem, že drží nespravedlivý podíl na zbývajícím německém emisním stropu.
Spolkový soudní dvůr toto tvrzení zamítl s tím, že emisní rozpočty lze určovat pouze na národní úrovni – a nikoli pro jednotlivé korporace nebo konkrétní sektory, jako je automobilový průmysl. Rozhodnutí potvrzuje předchozí rozhodnutí proti nároku DUH a poskytuje „právní jistotu“ pro společnosti působící v Německu, uvedl mluvčí BMW.
Širší kontext: Soudní spory v oblasti klimatu a korporátní odpovědnost
Tento výsledek je součástí rostoucího trendu klimatických žalob proti velkým korporacím. Aktivisté stále více využívají právní výzvy k urychlení přechodu od fosilních paliv a přinutí podniky zodpovědné za jejich dopady na životní prostředí.
Soudy však důsledně stojí na straně zavedených právních rámců, které kladou důraz spíše na vládní regulaci než na přímé soudní vymáhání cílů v oblasti klimatu. To naznačuje, že k významným změnám pravděpodobně dojde spíše v důsledku politických změn než soudních rozhodnutí.
Předchozí právní pokusy a probíhající spory
DUH čelila podobným neúspěchům již dříve. V roce 2022 soud zamítl jejich žalobu proti Mercedes-Benz za údajně pomalé zavádění vozidel s nulovými emisemi. Skupina také podala žalobu proti Spolkovému úřadu pro motorovou dopravu kvůli omezenému prodeji amerických pickupů v Německu, a to navzdory jejich malému podílu na trhu.
Přetrvávání těchto soudních sporů podtrhuje ochotu skupiny aktivistů posouvat hranice v environmentálních sporech, a to i v případě, že čelí nepříznivým předpokladům.
Rozhodnutí soudu podtrhuje kritický bod: klimatickou politiku je nejlepší řešit prostřednictvím legislativních opatření a vládního dohledu, spíše než spoléhat se na právní výzvy vedené aktivisty.
Toto rozhodnutí nesnižuje význam cílů udržitelného rozvoje, ale objasňuje, kde leží odpovědnost za jejich dosažení.
